Sezóna podzimních závodů psích spřežení je v plném proudu. Hrobské jízdy jsme se nemohli účastnit, ale Vroutecký sprint jsme si nenechali ujít. Počasí ukázalo, jak má vypadat správné babí léto, obloha bez mráčků, příjemná atmosféra, plná polní kuchyně :), no prostě paráda. Opět se závodilo kromě psích spřežení i v kategoriích bikejöringu, scooteringu a canicrossu.

Busty s Broňkem zde startovali vloni poprvé. Co se změnilo? V podstatě nic. Busty stále vyšiluje na startu a zbytečně se vyšťaví, nedaří se nám ho sklidnit. Sobotní kolo kluci zajeli průměrkou 14,7 km/h, což je oproti loňsku o hodně horší čas. Ovšem pro mne se Žufrikem to byl čas nejlepší. Já se Žufrikem jsem totiž byla v cíli o 7 sekund rychleji než Bustíci! Je to pro nás zatím náš nejlepší čas. Žufrik po startu krásně vystřelil a celých 5,3 km perfektně odběhl, i do kopců pomáhal, což u něj není zvykem. Tím jsme jen potvrdili, že dojetí a předjetí při tréninku nebyl omyl. Tohle ale Broňka pěkně nakoplo a v neděli si s Bustym výrazně polepšil. Narozdíl od nás. Na startu Žufrik skotačil, a během prvních dvou kilometrů si chtěl lehat. Cesta vedla po sluncem vyhřáté louce a medvídkovi bylo vedro. V lese mi už pak běžel, i kopec před cílem jsme tentokrát vyjeli, ale ztrátu už nedohnali. Přišli jsme tak o sobotní třetí místo a opět skončili na našem obligátním posledním místě (přesto jsme ale neměli zdaleka nejhorší čas ze všech zúčastněných). Busty s Broňkem tentokrát poslední neskončili, ale předposlední. No to je úspěch :)

Po oba dva dny komentoval starty moderátor, střídavě podával informace o závodnících, pravidlech či o psech a typických plemenech pro tento sport. Mluvil právě o loveckých psech, kteří jsou často záměrně kříženi, mluvil o startujících fouscích, ovšem o loveckém retrívrovi ne. V mém případě mluvil o růžovém bicyklu. Jak jsem později zjistila, lidé si ani tak nepamatují startujícího zlatého retrívra, jako mé napůl růžové kolo... To jsem vážně nečekala:)
Fotogalerie ze závodů je tentokrát rozdělena na sobotu a neděli. Přesné výsledky najdete u kluků v tabulkách.

Závody se konaly nedaleko Prahy a rozhodování o tom, zda pojedeme na výstavu nebo na závody, bylo v našem případě jednoduché. Kromě canicrossu byly vypsány i kategorie bikejöring a scootering. Oba jsme startovaly v BKJ.
Busty startoval chvíli před námi a jakmile uviděl kolo, byl k neudržení. Nějak se nám nedaří ho před startem sklidnit, takže se hodně vyšťaví už na startu. První etapu tak skvěle odstartoval, záhy však zpomalil a zbytek trati jel BBtým asi na výlet. Nicméně při přechodu z asfaltu na lesní pěšinu si Busty popletl směr a páníček si hodil své neodmyslitelné klasické salto.
Žufrik první start pokazil... hrnul se totiž k divákům, k fotografům, ke známým...pak mu zas bylo horko, několikrát zalehl a na 3. km hodil pětiminutový bivak. Nechala jsem ho, o výsledek nám nejde, espčkům stejně nemůžeme konkurovat, jde jen o to, dojet před vyhlášením :) Po oddychové pauze jsme se zas rozjeli a do cíle elegantně doplápolali.
Mezi etapami se kluci osvěžili v místní nádrži, kterou momentálně obývá asi milion žabiček a pulců. Odpoledne nás také stihla pěkná bouřka, ale do večerní etapy se stačilo vyčasit.
Při startu druhé etapy byl Busty opět k neudržení, ale vyrazili skvěle a dokonce kluci zajeli svoji rekordní průměrku, 19,5 km/h. Žufrik druhý start nepokazil, skvěle vyrazil a celou trať odběhl bez jediného zastavení. Trať obou etap byla technicky nenáročná, bez výrazného stoupání, prostě skvělá a pohodová. Prvně jsem zalitovala, že nemám rychlejšího psa, protože mne v podstatě brzdil. :)
Nesmím zapomenout na všechny kamarády, přátelé a příbuzné, kteří se na nás tentokrát přijeli podívat a podpořit, v neposlední řadě fotit a vypomáhat jako doghandleři. Servis jsme tak měli opravdu na světové úrovni :) Dokonce jsme získali na tento den i sponzora, který nám financoval odpolední stravu :) Díky vám všem. Momentky naleznete na našem rajčeti a profifotky u Moniky Bystrianské.