V sobotu ráno nás páníček vysadil před Bechyní a sám jel pokládat podlahu k sestře. Náš výlet jsme tak začali u mostu Duha. Zcela ojedinělý most se klene 50 m nad řekou Lužnicí a jeho výjimečnost spočívá v tom, že po něm vedou společně dva typy dopravního spojení - silnice a železniční trať Křižíkovy elektrické dráhy. Letos je tomu 80.let, co byla jeho stavba dokončena. Z Náprstkovy vyhlídky je na něj krásný celkový pohled. V Bechyni jsme proběhli jako první cílovou branou Bechyňské koloběžkové Grand Prix, která se tu ten den konala. Medaili jsme ale nedostali, chyběla nám kolobrnda. A vlastně se ještě vůbec neodstartovalo :) Prošli jsme kolem lázní, kde se léčí především revmatické choroby, a pokochali se nejvýznamnější bechyňskou památkou, Bechyňským zámkem. Původně to byl gotický hrad, přestavěný koncem 16. století na zámek, vlastníkem byl mj. i Petr Vok. Pak už naše kroky směřovali dolů k Lužnici a za město. Uprostřed ječmenného pole se Žufrik rozhodl rozvalit ve stínu kapličky, když tu zvolna projíždějící citroen-kachna zastavil. Z něj vyskočil pán a německy se zeptal, zda-li by se mohla jeho fenka proběhnout s mým psem. Překvapená jsem souhlasila. Zatímco psiska lítali po polní cestě, já se snažila konverzovat německy i anglicky. Takové chování si u Čecha nedokážu představit - zastavit na 5 minut kvůli psovi, pokecat s cizím člověkem, v cizí zemi...Tomu říkám správná socializace, jak psí, tak lidská.
Lesem jsme prošli k malebnému ústí Židovy strouhy do Lužnice. A zde začal téměř 7 km dlouhý ráj pro psí vodomily. Potok zde vytváří nádherné kaňoňovité útvary a mohutné skalní masivy vytváří neopakovatelné kulisy. Cesta byla různá - místy panička brodila, skákala přes kameny či balancovala na kluzkýc kládách. Několikrát jsme šli trávou vyšší než panička. Každopádně to byl nejhezčí úsek celého dne a trasy.
Po projití údolí jsme pokračovali k Týnu nad Vltavou, po silnici a následně polma. Cestou jsme se zastavili u barokního sousoší Velký Depot, které stojí na místě bývalé prachárny. Pak už to bylo jen pár km do Týna. Zašli jsme zkontrolovat páníčka, jak maká, doplnili pitné zásoby a vyrazili dál. Prošli jsme nám už známá týnská místa, jako je kostel sv. Jakuba, přírodní divadlo s otáčivým hledištěm, zříceninu starého hradu a u rozhledny Semenec si dali odpolední svačinku. Rozhledna je to malinká, jen asi 8 m vysoká. Dál jsme zamířili k soutoku Vltavy s Lužnicí. Žufrik se vyčvachtal v jednu chvíli ve Vltavě, a hned v Lužnice. Při zpáteční cestě jsme zakotvili na náměstí Míru, kde probíhaly Letní Vltavotýnské slavnosti. Tady si nás páníček v podvečer vyzvedl a jeli jsme na garden party pro změnu k bratrovi. Joo, není nadto mít velké příbuzenstvo. Ač byl Žufrik znaven vedrem, překvapil nejen mne. Trpělivě snášel ataky dvou jezevčíků a dětské hrátky a honičky. Když je dobrá parta, jde všechno. Fotky najdete u zde.
Příště si dáme trasu podél Lužnice z Týna do Bechyně.