|
 ZIMNÍ VÝLETÍK NA BUBOVICKÉ LEDOPÁDY
30.12.2009, zapsala panička
Během noci příroda vykouzlila nádherný zimní kabátek. Při dnešní prochajdě jsme aspoň mohli mít pocit, že je opravdu zima, i když sněhová nadílka postupně roztávala.
S našimi kamarádkami a jsme vyrazili na předsilvestrovskou prochajdu. Vydali jsme ze Srbska kolem Bubovických vodopádů, přes Propadlé vody na Hostím a zpět do Srbska. Kluci se řádně proběhli, začmuchali, vyváleli, paničky poklábosili, že ani cestu nevnímali. Takže jsme dvakrát šli někam jinam, než jsme původně zamýšleli, ale zase jsme se dostali na krásnou vyhlídku. Busty strčil do kapsy oba lovecké psy, když si našel a hrdě přinesl srnčí shoz a nikomu ho nechtěl dát. Byla to moc příjemná prochajda. Pár fotek nalezenete jako obvykle na .
 SNÍH PODRUHÉ
20.12.2009, zapsala panička
I v Praze je konečně trochu sněhu, hotová kalamita, u muzea skoro 4 centimetry! Během několika dnů ale sněhová nadílka roztaje a zase budeme samý bláto...Kluci si sice letos už prvního sněhu užili při Fryštáckém dogtrekkingu, ale pokaždé z něho mají znova a znova radost. Pár zimních momentek najdete na
 . No a na skiboby se snad taky brzo dostanem, nebude-li rovnou jaro. PROKOPSKÝM ÚDOLÍM NA DĚVÍN
29.11.2009, zapsala panička
Po dlouhé době se nám opět zachtělo společného venčení s Hafanama z Berounska. Destinací ale byla Praha, konkrétně Prokopské údolí. Trasu jsme původně zamýšleli kočárkovou, ale jelikož nakonec žádný kočárek nejel, operativně jsme změnili trasu. Na začátku tak hned čekal pro účastníky test zdatnosti v podobě překonání výškového rozdílu, který ale všichni zdárně zvládli. Počasí se na poledne vybralo a připravilo nádherné výhledy na Prahu. Koho by napadlo, že se budeme moci koncem listopadu slunit na louce?! Fotili jsme o stošest, tak jukněte na podzimní pohodu .  ČIPEROVI JSOU TŘI ROKY
4.12.2009, zapsala panička
Dnes jsou to už tři roky, co se Žufrik narodil. Doživotní čekatel šampionátu krásy, věčné štěně a mazel, nejlepší zlatý retrívr dogtrekkingu a pomalu mohu říci i bikejöringu, chichi. Kéž ho dál provází pevné zdraví (veterinář z nás fakt nezbohatne), neutuchající elán a síla. ROZTOCKÁ PROCHAJDA
21.11.2009, zapsala panička
S vršícími se problémy kluky nějak šidíme s procházkami a návštěvníky našich stránek zas o častou fotodokumentaci. Ono taky počasí v Praze moc fotografům nepřeje, druhým měsícem stále zataženo, mlhavo, nevlídno. Tenhle týden párkrát sluníčko vystrčilo paprsky, tak jsme se hned snažili nalapat do zásoby nějaký vitamín D. A že si to kluci náramně užívali, jukněte .  VIDEOZÁZNAM JÍZDY ZRUČNOSTI NA TRUCKFESTU
1.10.2009, zapsala panička
Tak jsem se poprala s několika gigabytovým videem a ostřihla naši jízdu zručnosti z letošního Truckfestu. Článek z akce najdete zde o několik řádků níže a slibované video na . CZECH TRUCKFEST HRADEC KRÁLOVÉ
13.9.2009, zapsala Anička
 Uplynulý víkend patřil velkým truckům a náklaďákům a všemu, co k tomu patří. Jako každoročně i letos jsme strávili druhý zářijový víkend na největším setkání autodopravců, na hradeckém letišti. Žufrik už takového akce zná, troubit vedle něj můžete o stošest, hlavně, že je s námi. Busty se aklimatizoval velmi rychle, zvláště po té, co zjistil, že výraz č. 6 "Už týden jsem nejedl" zabírá na většinu účastníků.
Já s přítulou jsme se snažili i na poli závodním, leč letos jsem s mrazáčkem ostrouhala, v mé kategorii startuje čím dál více nových a lehčích aut. V jízdě zručnosti jsem se umístila asi na 10. místě, ale o co pomalejší jsem byla, o to atraktivnější jízda byla pro diváky, kterým naskakovala husí kůže. Doufám, že slibované video bude a budu vám ho moci naservírovat. Přítula vyjezdil v jízdě zručnosti 3. místo a dokonce jeho Cargouše ocenili jako 3. nejhezčí náklaďák! Sbírku pohárů jsme tak o dva kousky rozšířili. Kéž by taky psí kluci přispěli někdy nějakým pohárkem...Na fotky můžete juknout . EPIZODA S KLACKEM
10.9.2009, vytlapkal Žufrik
Štěknu vám, že to s tím puberťákem nemám vůbec lehké. O jídlo musím bojovat, o místo v pelechu, v koupelně, na balkoně... klacky mi bere a pak mně s nima provokuje! Ještě že mám svatou trpělivost s mrňatama... provokuje, ale jak správně ohlodat na jemné třísečky pořádný polínko, to abych ho učil...
LÉTO U VODY
4.9.2009, zapsala panička
Léto nám pomalu končí, ať žije babí léto! Strniště zalitá zlatým sluncem lákají k toulkám a fotografování. Podzimní slunce vytváří totiž neopakovatelnou atmosféru. V zásobě mám ale ještě pár nepublikovaných fotosérií z parného léta u vody. Jak si kluci užívali jedno ráno u vody jukněte klinutím na film
VODĚRADSKÉ BUČINY aneb MÁME DOMA SKOKANA
15.8.2009, zapsala panička
Plány na tenhle víkend se měnily jak dubnové počasí. Výcvikový tábor, dogtrekk, výšlap s přáteli, pak narychlo na lovecký zkoušky, pak do práce a nakonec nic... Tak jsme si přispali a na odpolední prochajdu ve vedru vybrali hluboké lesy Voděradských bučin a sedmi rybníků. Z krátké prochajdy nakonec bylo 25 kilometrů. Prošli jsme kolem Jevanských rybníků, přes Černé Voděrady na Ondřejovskou hvězdárnu. Prohlídli jsme si arboretum, občerstvili a vydali se zpět z rozpálených polích do hlubokých lesů.
Kluci se vyráchali v každém rybníce. Busty nás opět překvapil něčím novým a začali jsme přemýšlet, zda při nějaké bouřce nedošlo k výměně plemen... Busty totiž metal do vody skoky daleké i vysoké a náramně si to užíval. Ostatně párkrát se mi ho podařilo zachytit, tak jukněte . FOTOGRAFOVÁNÍ
12.8.2009, zapsala panička
Fotografování je mojí oblíbenou činností, zvláště po vynálezu digitálního zařízení :) Nemám žádný profi foťák, ale obyčejný poloautomat Kodak starý 4 roky. Žádný živý náhled, žádný sekvenční focení... V dnešní moderní době je to už takřka veterán. Jsem ráda, že se mé výtvory líbí i ostatním. Také posílám mé úlovky do nejrůznějších soutěží. Po více jak 15 letech se moje fotka objevila opět v novinách! Zelinářům z rajčete se zalíbila momentka z našeho posledního treku, kde si pochutnává na poháru. Kdo si nás v novinách nevšiml, ten se může juknout . Jo, člověk se musí umět radovat i z drobností :). Z ČERVENOHORSKÉHO SEDLA PŘES PRADĚD DO STUDÁNKY
18.5.2009, zapsala panička
Být sám svým pánem je pro mnohé velkým lákadlem. Málokdo si už ale uvědomí, že vám nikdo nezaplatí dovolenou (ani nevím, co to je), výdělky jsou značně nejisté a často malé. Volno si nemůžete udělat kdy chcete, ale podle přání zákazníků. Občas jde ale práce skloubit se zábavou...
V neděli večer jsem dodělávala resty za víkend a šla si lehnout až po půlnoci. Moc jsem toho ale nenaspala, po hodince zvonil telefon. Zakázku bereme. Ve dvě už stojíme pod rampou a ve tři vyrážíme směr Jeseníky. Prvně jedeme cargem celá smečka!
Po několika hodinách jízdy vystupujeme na Červenohorském sedle. Broněk jede rozvážet po okolí a my musíme stihnout přejít Jeseníky :) No...alespoň přes Praděd.
To bylo radosti! Po vybití přebytečné energie zapřahám a jdeme. Žufrik se chová jako rozený turista. Táhne decentně, do kopce přidá, z kopce jde vedle mne, přes kořeny skáče za mnou a následuje mne mou stopu, na rozcestí zas čeká, kam budeme pokračovat. Perlička všeho - umravňuje Bustyho. Ano, začal ho učit tahat. Když totiž Busty trucoval a nechtěl jít (protože jsem mu nedovolila označkovat asi padesátý smrček), Žufrik se k němu otočil, štěknul, dal hudlana a šel dál. Na Bustyho to napodruhé zabralo. Zřejmě mu vysvětlil a názorně předvedl, jak se chová tažný pes.
Tak si tak šlapu hlubokými lesy, kochám se panoramaty a říkám si, jaká je to nádhera být na horách sama. Jenže pod Pradědem je konec romantiky... přijelo metro, ehm autobus. Po chvíli je i konec pěknému počasí. Pod Pradědem, zrovna když se kocháme sněhem, začíná pršet, cedit, kroupy lítat. Následujících 5 km jdeme v krušném dešti...ještě že nás dole čeká odvoz... Fotky s komentářem najdete tradičně ve nebo přímo .
BUSTY PROFESIONÁLNÍM ZÁVOZNÍKEM
14.7.2009, zapsala panička
Většina z vás ví, že auto jsou náš druhý domov, naše druhá láska. A pejskové v tom jedou s námi :) Skrytou kamerou jsem zaznamenala, v jakého profesionálního závozníka Busty vyrostl a že by se klidně mohl živit jako vyhledavač drog... no... spíše masa :) Jukněte do nebo přímo . BUSTY REMORKÉR
6.7.2009, zapsala panička
O prodlouženém prázdninovém víkendu jsme vyrazili k vodě a já samozřejmě s foťákem. Z nastřílených fotek jsem pak sestavila fotoseriál s komentářem :) Kluci si vyzkoušeli aporty, dálkové plavání a Busty nás překvapil taháním ve vodě, hotový remorkér. Posuďte sami ve nebo přímo . VÍTACÍ ŽUFRIK
29.6.2009, zapsala panička
Občas si říkám, že sem napíšu první poslední a že tak každý čtenář o nás musí vědět úplně všechno. Nedávné setkání s přáteli mne ale ujistilo, že tomu naštěstí tak není. Přeci jenom nám nějaké tajemství zůstalo a spousty toho nevíte. Dost se divíte, že chodíme na cvičák, když aktivně neplánujeme zkoušky a také o tom nepíšeme. O všech našich úmyslech a záměrech sem opravdu nepíšu. Cvičení ale Žufrika baví, a to jak ze sportovní kynologie, tak s dummíkem, ale hlavně bažantíkem :)
Zajímají vás nějaké rošťárny? Hmmm, nevzpomínám si. Kromě toho, že se s každým musí přivítat a často mně tak přivádí do prekérních situací na parkovištích, u zákazníků, v lese... ale takový už je retrívr. Navíc Žufrik je neobyčejně hodný, nic nevyvádí, nikdy nic nezničil, nepočůral, nerozskousal, šunku mohu klidně nechat na stole a vím, že tam bude ještě druhý den, dokud mu ji nedám. Jezdí se mnou na tuning i trucky, posledně pařil pod podiem na Brutusáky...asi i proto je tak extrémně společenský. Jsme prostě ve všech směrech trochu jiní... a o tom to je, ne?
To s Bustyho roste správnej lupínek... Nechala jsem na stole kuřecí tlačenku a odskočila si pro něco do kuchyně. Sice oba kluci byli na balkoně, ale tlačenka s octem zmizela během několika sekund...a Žufrik s prázdným žaludkem jen smutně koukal, že poctivost se prostě nevyplácí.
A jak jsme strávili uplynulý víkend? Nezvykle. Odpočívali jsme, spali, jedli, odpočívali....I kluci odpočívali... kuk do nebo přímo .  KAMIONSHOW HOŠKOVICE
16.5.2009, zapsala panička
Po delší době jsem opět zavítali na letiště plné kamionů, náklaďáků, dodávek, prostě dospělých aut :) Konečně jsem poznala spousty lidiček z osobně, ale každý by měl mít pro příště na tričku svůj avatar a nick :)
Já jsem se letos prvně soutěží s autem neúčastnila, po vzoru kovářovic kobyly, co chodí bosky, jezdím se špatnou spojkou a ničit ji na sprintech nechci. Tak jsem se alespoň zúčastnila koulení dakarské pneumatiky. Ženskou kategorii jsem v tvrdém boji sama se sebou vyhrála. To Broněk lítal na sprintech, na zručnosti ničil pneumatiky a řádil, co mu Cargoušek stačil. A vyjezdil si ve své kategorii druhé místo a uznání mnoha přihlížejících. Fotek je vskutku požehnaně, jukněte do
nebo přímo . VESELÉ VELIKONOCE
13.4.2009, zapsala panička
Po taktické změně plánů na víkend jsme nakonec v sobotu vyrazili s na Křivoklát. Sešlo se 17 pejsků všech možných plemen a ještě více lidiček. Z Křivoklátu jsme šli přes Brdatku do Zbečna. Berounku jsme samozřejmě neminuli bez toho, aby se psiska nevyráchala a řádně nezaplavala. Kdo byl plavcem dne? Pokračujte do .
LÉTO JE TU?!
4.4.2009, zapsala panička
Sluneční paprsky posledních dní nás příjemně naladili na letní notu. Ve čtvrtek jsme zajeli na Ovčáry a mohli tak začít učit Bustyho plavat. Díky zimnímu období jsme to ještě nezkoušeli. Busty měl z vody děsnou radost a cválal jak neposedné hříbě a schválně cákal a cákal. I válet v písku jako Žufrik se stihl naučit. V pátek jsem se po práci zastavili se Žufrikem u Sázavy a vyšlápli jsme si na Zbořený Kostelec. Obloha azurová, 25 stupňů, léto je tu! A dnes jsme si vyjeli na zříceninu hradu Hazmburk. Bylo opravdu letní počasí, takže kluci si šlapali na jazyk a vyhledávali kousek stínu. Takže jsme si z vrcholu vyhlédli rybník a hurá k němu. Busty plave!
Fotodokumentaci najdete tradičně ve nebo přímé linky zde: , a .
ZA POVIDLOVÝM KOLÁČEM
28.3.2009, zapsala panička
Tak nás všichni nalákali, že si půjdou do Benešova pro , až jsme šli nakonec sami. A jelikož s námi šel páníček zotavující se po operaci, zvolili jsme 15 km trasu. Ta se nakonec ukázala jako 19 km :) Páníček si dal hned na první kontrole občerstvení, kytárka hrála, sluníčko svítilo, pohodááá. Výletík to byl krátký, což Žufrik dal jasně najevo svům nechutenstvím vlézt při odjezdu do auta... jako ostatně téměř vždy, když se vracíme z přírody.
Pár skromných fotek najdete ve nebo přímo .
PROCHAJDA KLÁNOVICKÝM LESEM
23.3.2009, zapsala panička
Dnes jsme vyrazili na krátkou prochajdu se ségrou a Majkýskem a jeho smečkou! Dlouho jsme se neviděli, probrat jsme stejně nestačili všechno, ale hlavně že se psiska vyběhala (a že si dala záležet). Pár fotek najdete tradičně ve nebo přímo .
Z KRALUP DO TRÓJE
21.3.2009, zapsala panička
V poledne nás páníček vyvezl do Kralup nad Vltavou a do večeře ať jsme zpátky :):) Byli, večeři jsme stihli. Štrádýrovali jsme si to podél Vltavy, jen u Máslovic jsme si udělali odbočku po staré červené a na Máslovickou naučnou stezku. Pak jsme dál pokračovali po transevropské turistické magistrále plné cyklistů, bruslařů a procházkářů. Mezi těmi všemi jsme my dálkoplazi působili trochu divně. A doťápli jsme až do Tróje. Fotky najdete tradičně ve nebo přímo .
Z LODĚNIC PŘES KARLŠTEJN DO RADOTÍNA
15.3.2009, zapsala panička
V neděli jsme vyrazili s a na další etapu okolopražského okruhu. Zelený anděl nás vysadil v Loděnicích a odtud jsme pokračovali po svých směr Karlštejn. Cestou jsme odbočili prohlédnout si skanzen Solvayovy lomy, kde se těžil vápenec a dnes je zde muzeum ve volné přírodě. Další zastávka byla Bubovické vodopády, kde se vyřádili hlavně Žufrik s Bustym, jakožto a psí kamzíci. Za Karštejnem jsme chtěli udělat fotografickou pauzu, ale Žufrik focení bojkotoval a Benjiho i Bustyho k bojkotu strhnul... Fotograf to má někdy těžké. Pokračujeme dál do kopce, a zase z kopce a zas do kopce...až se před námi objevil výhled na Berounku a cíl naší cesty - Radotín.
Žufrik dnes naučil Bustyho další super potřebnou věc, a to válendo grando. Této bohulibé činnosti se pak věnovali oba Fotky najdete tradičně ve nebo přímo .
ÚDOLÍM PRAŽSKÉ ROKYTKY
13.3.2009, zapsala panička
Tak dlouho jsme se Žufrikem toulali přírodou, až se v něm probudili tulácké geny. Nebo volání divočiny? Jak může, bere z oplocenky nohy na ramena a chrtím během mizí v dáli. Omluvou mu zatím je to, že se dokázal zatím vždycky vrátit. A tak jsme dnes z práce nejeli autem, ale hezky pěšky podél Rokytky.
Cestou nechyběla městská "romantika" v podobě dálničního obchvatu, zábor veřejné cesty či novodobé zástavby, které nám několikrát překřížily cestu, takže místo lesní cestičkou jsme se brodili stavebním bahnem. To abychom nezapomněli, že jsme v Praze. Ale i v Praze se najde kus přírody. Zatím.
Po více jak roce jsme zavítali k Počernickému rybníku a do zámeckého parku v Dolních Počernicích. Chtěla jsem si tu vyfotit sněženky, ale Žufrik nebohé poslíčky jara nemilosrdně zadupal do země... Dál jsme pokračovali k rybníku Martiňák a do přírodní rezervace V pískovně. Písek se zde těžil od konce 19. stol. až do konce 50. let 20. stol. Pak byla pískovna postupně zaplavena. Do pískovny byl později sveden přívod vody z upraveného Svépravického potoka. Zatopením odumřela část zdejších stromů, jejichž pařezy a pahýly vytvářejí až pravěký obraz. Koryto říčky je upraveno, ale nádherné říční meandry přežily a v rámci revitalizace se obnovují! A tak není ani divu, že i dnes jsme opět brodili...a v dáli duní velkoměsto...
Fotky najdete tradičně ve nebo přímo .
ÚDOLÍM KAČÁKU
7.3.2009, zapsala panička
S naší výletnickou jsme tentokrát vyrazili na výlet údolím legendární trampské říčky Kačák. Kačák je místní název pro Loděnici nebo také Loděnický potok či Kačický potok. V létě je to malinkatý potůček, ale v předjaří se dá sjíždět i na kanoích. Potok byl místy značně širší a přítoky se rozlívaly po přilehlých loukách. A tak jsme se brodili...to s nadšením přivítal snad jen Žufrik s Bustym... Benjimu se to vůůůbec nelíbilo. Cedrikovi to bylo nejspíš jedno, a tak si hleděl více poletuchy Bustyho a nešťastná panička skončila ve vodě. Alespoň nebyla nuda!
Výlet se nesl v duchu zkušebním. si vyzkoušel Bustyho sled postroj. Musím říct, že mu padne jako ulitý, jak prakticky, tak fešácky. Busty s Benjim vyzkoušeli faster postroj, no a na Žufrika zbyl guard. Ale než ten, raději jsme cvičně vyzkoušeli coby cvičnou zátěž a postroj v jednom. Jako postroj pro tahavé zvíře nic moc, jako baťoh také nic moc. Kapsy totiž tento výletík nevydžely a začaly se trhat!! A to jako zátěž byly jen dvoje noviny...
Busty ťapal celou dobu s námi, zprvu každý na své vlastní šňůře, po sklidnění a vybití prvotního výletního nadšení ťapali kluci hezky pospolu jako ve spřežení. Jen občas dostal Busty volno, aby si mohl jít vlastním tempem. Párkrát totiž vypadal, že už nemůže, ale opět se potvrdilo, jaká je to hérečka. Jen co dostal volno, provokoval ostatní, chtěl si hrát, lítal jak kamzík po příkrém srázu, prostě nic, co by připomínalo unavené štěně. A tak páníček, který plnil funkci trasového kontrolora a čekal, kdy Busty už nepůjde dál, se dočkal svého pejska až v cíli. V Loděnicích mezitím prozkoumal místní hospůdky a tak jsme mohli výlet zakončit opět v příjemné restauraci. Jen ty ceny byly jak na Václaváku...
Fotky najdete tradičně ve nebo přímo .
S HAFANAMA Z BEROUNSKA KOLEM KRUŠNÉ HORY
28.2.2009, zapsala panička
Tak dlouho jsme se domlouvali kudy vést sobotní prochajdu, až jsme se vrátili k původnímu záměru do okolí Hudlic, konkrétně jsme si dali trénink na Krušky :):) No dobře, noo, neobešli jsme Krušné hory, ale jen jednu Krušnou horu u Hudlic na Berounsku.
Šlo 15 pejsků a o něco méně dvounohého doprovodu včetně terénního kočárku. Ač všude jaro, cesta vedla víceméně sněhem. Takže někteří pejsci občas kočárku, resp. mamince vydatně pomáhali. Max se nám zamiloval do Sáry, pointři si odběhli nejmíň až na Křivoklát a Žufrik se vrátil překvapivě bez bahenního zábalu. Vyzkoušel si i skok vysoký přes překážky a bez problému prozkoumal ruiny bývalé el. rozvodny. Takže z posery nakonec vychováme záchranáře, ne?
Fotky najdete tradičně ve nebo přímo .  DUMMY VÝLET OKOLÍM DRAHELČIC
24.2.2009, zapsala panička
Busty byl od včerejška pasován na asistenčního psa. Na páníčka totiž několik dní po operaci nemají v nemocnici místo. První dny se divili, jak se mu to hojí, a jen co ho vyhostili z nemocnice, tak se zase diví, že se mu to nehojí, jak by mělo... Stehy mu vytáhli dřív, takže je doma s otevřenou ránu, neboť se rána nehojí dle jejich představ. Z původních 3 týdnů nemocenské to vypadá nejmíň na 3 měsíce. Ať žije české zdravotnictví! Hlavně buďte zdraví, ať se nemusíte svěřit do takových rukou. Fakt sprostota.
Žufrik jel tedy se mnou na rozvoz. Během bezpečnostní pauzy jsem chtěla udělat okruh z Drahelčic přes Chrustenice do Loděnic a zpět, ale nějak jsme se zadummali, do cíle nedošli, o to více pocvičili. Fotky najdete ve nebo přímo . OKOLÍM ŠEMBERY
22.2.2009, vytlapkal Busty
Dnes prvně píšu do netového deníčku jáááááá, Busty! A mám tak možnost sdělit internetovému světu, jak to u nás doopravdy chodí. Kdo koho mučí, kdo je tu utiskovanej a táák. Díky přívalům mokrého sněhu nám pro dnešek zrušili cvičák, což Žufrik přivítal s nadšením. Já už méně, neboť jsem tak přišel o spousty frolíků a nenaučím se nic nového, abych ho v co nejkratší době trumfnul! Přesto jsme byli naloženi do auta a někam jeli. Cesta mi přišla dlouhá, a tak jsem se přidal k Žufrikovi, který už netrpělivě vyhlížel parkoviště a kňoural. Konečně našla panička parkoviště podle svého gusta a dveře se otevřely! Hurááááááááá! Letíme ven do sněhu, štěkáme, skáčeme, válíme se.
Zamířili jsme si to do lesů za Hradešín, do okolí Šembery. Říčka Šembera pramení u Vyžlovky a teče odtud na Český Brod. Vytváří tu výrazné lesnaté kaňonovité údolí s balvanitým řečištěm. Pod sněhem schované omleté balvany, tůňky i obří hrnce vytváří malebnou atmosféru. Dole u rozcestí jsme navštívili trampskou osadu a prozkoumali důkladně polozamrzlé řečiště. Cestou poktáváme obrovského berňáka, no byl vám dvakrát tak velkej jak Žufrik. A ty jeho lidičky nepoznali, co je za Žufrik plemeno! Podle hravosti mu hádali tak půl roku a fenku k tomu, chachá. Žufrik z toho měl srandu a já se hrdě pnul, neboť mně poznali! A pak že je ZR známé plemeno, pché. To už jsme se vyšplhali na kopec, kde kdysi stálo slovanské hradiště a později malý hrádek. Z hradu Šember se dochovaly malé zbytky zdí a mohutný příkop. Na skalnatém ostrohu, pod kterým teče Šembera, prý za temných nocí vysedává starý čert a teskně hraje na dudy. Čerti jsme tu byli ale akorát my dva.
Scházíme do rokle, kterou pomalu klesáme, abychom za chvíli mohli zase stoupat na protilehlý svah. Šemberu přecházíme přes lávku. Nutno podotknout, že všichni přecházíme přes lávku. Tedy i Žufrik! Vodu vynechal.
Celou dobu padal mokrý sníh, oba jsme promoklí jako kdybychom se v té říčce koupali. Panička prý neví, jestli se tak potí, nebo je tak zmoklá. Nasedáme do auta. Žufrik jako obvykle stávkuje, a chce si dát ještě jedno kolečko, tříhodinová procházka je prý málo. Ale jedeme se prý podívat na páníčka, tak přeci jen nastoupí a můžeme vyrazit. Fotky najdete ve nebo přímo . Uf, příště nechám reportáž raději zas na paničce, jdu se zahrabat do pelíšku. POLÁRNÍ RETRÍVR aneb ŽIVOT S HYPERAKTIVNÍM PSEM
18.2.2009, zapsala panička
 Společenský, klidný, vyrovnaný, lovecký, vítací, hravý... to jsou přídomky, které nejčastěji najdete ve spojení se zlatým retrívrem. Ač se jedná o lovecké, tedy pracovní plemeno, má pověst subtilního lenocha, jehož nejmilovanější místo je vaše postel. Ta ale Žufrikovi naštěstí nic neříká. Nejspíš se v něm probudily anadyrské geny dávných předků z dob zlaté horečky. Pokud nějaký den jdem na procházky "jen" po sídlišti, začíná být jak gumídek, který neví, co s nabitou energií. Nedokážu si představit, že by byl celý den zavřený doma...
Žufrik miluje výlety do přírody, rád se toulá ať už s paničkou či bez paničky. Povinností paničky je v tu chvíli setrvat na místě rozdělení či čekat na stake outu. Zabránění psovi v této bohulibé činnosti lze považovat za týrání. Známky takového týrání jsou patrné na první pohled: Znuděný výraz, vzdychání, nechutenství. Pokud si dovolíte na chvíli zastavit a nalapat kyslík, trenér Žufrik vám to hned voštěká, že takhle by to tedy nešlo. O týrání paničky příručky nemluví. Během několika výšlapů na postroji pochopil, oč tu běží, a když odstraníme zlozvyk se čmucháním, může směle konkurovat . Trasa ovšem nesmí vést kolem rybníka. Vzhledem k husté a kvalitní srsti snáší teploty max. do 15 stupňů. Při teplotách nad 20 stupňů vyhledává stinná místa, snaží se prohrabat k protinožcům, vleze do každé sebemenší louže. Hrozí nebezpečí, že z rybníka ho dostanete až s výlovem na svátky. Běžné výcvikové metody na medvídka neplatí, je naprosto svůj.
Radost z pohybu dává najevo několika způsoby. První, a k tomu přidá , provozuje často k obveselení společnosti. V zimě má očistnou funkci, v létě pak také maskovací funkci. Nejčastěji na trávě, či v bahně, přičemž odér má přednost před špínou. Druhým způsobem je tzv. - běh v nepravidelných kruzích, všechny končetiny najednou ve vzduchu. Oba zmíněné způsoby se mohou donekonečna opakovat. A pak je tu ještě jeho nezapomenutelný vysmátý výraz. Schválně jsem vygooglovala fotky slovenského čuvače, s kterým si tak často pletou Žufrika. Pominu-li naprosto odlišný ocas, pak je na první pohled spojuje hustá dlouhá bílá srst (zvláště nebudu-li Žufrika stříhat) a vysmátý ksichtík. Porovnejte - tohle je . Zlatých retrívrů jsem na prvních stránkách tolik nevygooglovala.
Nesnáší nicnedělání a čekání na Godota. Naprosto nevhodný jedinec na nudné výstavní show. Stáhne uši, stáhne hrudník, zmenší se na polovinu. Výstavní postoj s hrdou hrudí nejraději předvádí po bahenní lázni či na skalní vyhlídce na čtyřicátém kilometru výletu.
No a proč zrovna polární? No posuďte sami: .
PROKOPSKÉ A DALEJSKÉ ÚDOLÍ
15.2.2009, zapsala panička
Praha má . Nejmladším přírodním parkem v Praze je Prokopské a Dalejské údolí. Je zde celá řada zvláště chráněných území, z nichž některá obsahují velmi cenné geologické profily s bohatými nálezy zkamenělin.
Naši prochajdu jsme začali na Děvíně, v místě zvaném Dívčí hrady, u vyrovnávací vodárenské věže. Je to častý cíl procházek mnoha Pražanů, ale nejspíš i toto místo (i přes NPR) jednou bude zastavěné viladomy. Vrcholy nad Hlubočepy a Zlíchovem (Ctirad a Vysoká) jsou vynikajícími vyhlídkovými místy na Prahu včetně pražského Semerinku. V jednom úhlu vytváří zajímavý kontrast s moderním Barrandovským mostem. Probíháme místními lesními cestičkami až k Butovickému hradišti, kde se napojujeme na naučnou stezku. Podél skalního masívu, nazývaného Hemrovy skály (zbytek podmořské sopky), sestupujeme do údolí. Odtud pokračujeme už podél železniční dráhy k Mušlovce a našemu cvičáku, kde se mezitím potil Busty s páníčkem :) Fotky najdete ve nebo přímo . JAK JSME V PRAZE POTKALI DIVOČÁKY
11.2.2009, zapsala panička
Tak jsme si dneska vyšli na běžnou procházku obvyklou trasou Xaverovským hájem. Žufrik s Bustym se honí, škádlí s klacíky a čmuchají a chytají stopy. Chumelí, nikde nikdo, kousek od nás duní jižní spojka. Najednou mně něco zarazilo. Něco na mně koukalo z houští. Asi deset metrů ode mne stál divočák jak stodola.
I když divočáci jsou u nás přemnožení, lze říci, že je viděl málokdo. Dokáží žít skrytým způsobem života a prozradí je obvykle jen zrytá louka. Přes den se divoké prase ukrývá v hustém houští nebo v rákosí u rybníku. A teď si mně prohlíží. Asi metr vysoký, dvěstě kilo, štětiny, tesáky... fakt kusan. A za ním ještě asi pět menších hřbetů. On kouká, já koukám. První co mě napadlo: Do Prčic, nemám foťák! Za druhý: Ještě že fouká protivítr, kluci je necítěj a zvesela běží dál. Za třetí: Snad bachyně nemá ještě mladý, není kam utéct. Leda na Jižní spojku, ale to bych nemohla kvůli klukům. Beru do ruky telefon, ale místo foťáku přeci jen volám přítele na telefonu, že pokud se dnes nevrátím domů, ať aspoň ví, kde má hledat kluky. Nebo alespoň naše zbytky... Potkat takovej kousek totiž na živo, je ouplně něco jinýho, než pozorovat stádo z posedu nebo v zoo. Není nad to, podívat se z očí do očí s něčím . No a co myslíte, že páníček na to: Jééžiš, takovýho masa a ty ho tam jen tak necháš...
BOJ S VĚTRNÝMI MLÝNI
7.1.2009, zapsala panička
Devátým rokem podnikáme v oboru doprava a obchod. Devátým rokem mám nervy na dranc. Přepravujeme mražené potraviny. To znamená vozidlo s mrazírenským agregátem, speciální skříň s izolací a hlavně atestem pro převoz potravin, protiúnikové lamely, digitální záznamník teplot, pravidelná desinfekce nákladního prostoru... To vše a ještě mnohem více je povinné a stojí nemalé peníze. Ale myslíte, že to někoho zajímá? Že to někdo dodržuje? Leda blbec. A my.
Proč vám zplesniví jogurt před koncem záruky? Protože v létě řidič při přepravě "šetřil" a nechladil, v zimě nepřitopil a zboží přemrzlo. Možná se zrovna váš jogurt vezl ve vozidle, kde se den před tím vezly cihly. Možná to vozidlo nemá vůbec atest na přepravu potravin, neodpovídá hygienickým parametrům, možná vůbec vozidlo nedisponuje chladícím agregátem, možná... Znám takových mnoho, díky takovým koumáků jsme často přišli o práci. Nic naplat, že nesplňují předpisy a taková přeprava odporuje českým zákonům. I přes všechny záporné zážitky se znovu a znovu vrháme do nových zakázek, o které stejně nakonec příjdem...protože dodržujeme zákony.
Mám pocit, že kvalita dnes nikoho nezajímá. Kdo chce přežít, musí podvádět. Určitě i vy máte podobný případ ve svém okolí a nemusíte ani podnikat. Můžete se snažit jak chcete, dělat vše na jedničku, ale nemáte známé na správném místě, neumíte podlézat, neuplácíte, nebo se prostě někomu jen nelíbíte... ještě že nás to aspoň baví. Dát sto tisíc za jedno místo, jen abychom dostali zakázku, přičemž výše úplatku se nám nevrátí ani za rok, to zní trochu nelogicky, ale je to tvrdá realita. NOVOROČNÍ VÝŠLAP HORNOPOŽÁRSKÝM LESEM
1.1.2009, zapsala panička
Nový rok jsme začali opět sportovně. S a jsme vyrazili na zimní výšlap Hornopožárskými lesy. Pochodovalo se nám nádherně! Po chvíli byli Žufrikovci propuštěni na volno a vypadalo to, že volno dostali prvně v životě - jen se za nimi zaprášilo... To už jsme byli ve Vlčí rokli. Je tu moc zajímavé kamenné moře ze žulových balvanů porostlých mechem, v jezírku tu prý žijí i raci a žebernatky. Pokračujeme dál přes padlé stromy, cestou necestou. Přichází pohoštění v podobě zbytků silvestrovské krmě. Žufrik se neobtěžoval dovolit a nabídl si z tašky bleskurychle sám. Byl ale nemile překvapen. Z tašky sice voněl salám, ale on si vylosoval celozrnný chleba. Svou kořišt ale hrdině snědl. Za druhým dubem a jedním bukem už byla vyhlídka Panská skála. Výhledem jsme se ale moc nepokochali, je zakrytý stromy. Dál pokračujeme přes Gryblu do Skalska. Tady se kluci v rybníku Markvart ještě počátkem listopadu čvachtali. Dnes jsme se klouzali :). Jdeme pohádkovým lesem kolem Jílového, kolem štoly Halíře a končíme v Borku, odkud jsme vycházeli.
Výlet jsme dokončili a zhodnotili v místní hospůdce Florián v Jílovém, kde jsme všichni příjemně rozmrzli. Kéž by takhle pohodový byl celý rok. Jen tu pohodu v závěru výletu pokazili neukáznění řidiči, kteří kvůli novoročnímu ohňostroji v Praze zablokovali magistrálu a přilehlé ulice. Vozidla stála na tramvajovém pásu, na chodníku, na dvouproudé silnici ve třech pruzích...ani sanitka nemohla projet, ani my. A vše jen kvůli tomu, aby si svý zadky dovezli co nejblíže k místu, odkud pozorovali ten převratný ohňostroj. Kde bděli naši policisté?
Fotky z výletu najdete ve nebo přímo .
MOBIL JAKO SAMOZŘEJMOST
28.12.2008, zapsala panička
Pěšiny jsou nuda. Nepotřebujeme vyasfaltované chodníčky, raději chodíme úzkými lesními cestičkami, kde každý další krok mezi volné kameny a obnažené kořeny stromů vyžaduje plnou koncentraci, přeskočíme kdejaký padlý kmen, traverzujeme bahnitý svah a neodradí nás ani skalnatá cesta nad srázem. Na horském kole jsem projezdila Jizerské hory i Krkonoše. V té době byly cyklostezky u nás sprosté slovo a mobily velké jak almara. Kdyby se mi tehdy něco stalo, musela jsem si umět poradit sama. Zpevnit zlomeninu, opravit kolo, nezmrznout... Napadlo mne, co by si asi počali "dnešní" lidé? Zamysleli jste se někdy nad tím? Dnes jsou totiž všichni neskutečně zhýčkaní mobilem a snadno dostupnými službami. Zvláště mladí prožijí pomalu polovinu dne s mobilem u ucha nebo u palce.
Zkuste si představit den bez mobilu. V prvé řadě jde o to, zda si dokážete uhlídat své osobní volno. Hlavně mi ale nepište, že někdo musí být na telefonu stále kvůli šéfovi, zákazníkům apod. a že já to určitě neznám. Znám, prošla jsem si tím, a o to více si to užívám. A v druhé řadě - když se dostanete do úzkých, berete hned mobil do ruky a voláte přítele na telefonu?
Na základce na škole v přírodě nedbali na mé naléhání, že mám zlomenou ruku a nechali mě bez lékařského ošetření týden...
V gruzínské Suchumi po nás stříleli a helikoptéra, kterou jsme měli letět, spadla...
Když jsem si vyvrkla předloni kotník, dala jsem si tříhodinovou pauzu a pak dojela 100 km domů. Nebyl, kdo by pro mne přijel, a auto jsem tam nechat nemohla. Při každém sešlápnutí spojky jsem řvala na celé okolí... mluvím o spojce v náklaďáku, kde oproti osobákům jde spojka ztuha.
Když jsem potřebovala asistenci k nákladnímu vozu, všechny asistenční firmy jsem nějak obtěžovala z poledního klidu, nikdo se neměl k tomu, aby mi pomohl, potažmo za to dostal ještě zaplaceno!
Takže k čemu vlastně mobil? Mobil je jistě věc užitečná, pro mnohé úžasný módní doplněk a pro mnohé životní nutnost. V mnoha případech je vlastnictví mobilu podmínkou při vstupu do zaměstnání. Může vám zachránit i život, ale na druhém konci musí NĚKDO být. Mobil je prostě součástí doby, pro každého je to neodmyslitelná samozřejmost, že už ani neuvažujete, co si počnete, až vám dojdou baterie, bude velký mráz (a většina moderností v mrazu nefunguje) nebo prostě na druhém konci nikdo nebude... Jo byly doby, a pravěk to zrovna není, že i pevná linka domů byla luxusem.
Páníček za svých mladých let trávil většinu svých volných dnů na vandrech. S partou chodívali z Tábora na Sázavu, k Jihlavě, k J.Hradci, všude pěšky. Bez mobilu, bez spojení se světem, s 5 korunami v kapse. A dnes vám někdo řekne:"Nemáte to na webu, nebyli jste na ofiko akci, určitě si vymýšlíte! Nevíte, co obnáší taková dálka, mobil potřebujete, odvoz taky..." No, alespoň jsme se pobavili. Není radno soudit člověka, kterého neznáte... ať si nestřihnete ostudu... PROČ?
12.12.2008, zapsala panička
PROČ ČESKÉHO HORSKÉHO PSA?
Všude ve světě si velmi váží svých národních plemen. Početnost takových plemen je v porovnání s jinými státy téměř vždy nejvyšší právě v zemi původu. Na svá národní plemena jsou všude patřičně hrdá...krom nás. Ale to už bohužel patří k typicky českým vlastnostem.
O huskounech jsem snila už před revolucí, kdy tu tažní psi byli spíše výjimkou. Pamatuji si, jak mě tehdy zaujala reportáž v tehdejších večerních Aktualitách o podobném, leč našem, národním plemenu. O plemenu vhodném do našich horských a podhorských oblastí. Čechohoráci stáli u zrodu závodění se psy u nás a dost často také stávali na stupních vítězů. Spřežení čechohoráků se také mihlo ve filmu Vrchní, prchni. Čechohoráci se ale velmi dobře uplatnili i jako záchranáři, canisterapeuti a asistenti, při pasení stád či hlídání objektů. Povahově i velikostně je velmi podobný retrívrovi, je ideální pro sport a činorodé lidi jako jsme my. A páníček potřeboval svůj terénní pohon 4x4...
PROČ ZLATÉHO RETRÍVRA?
Jako asi každé malé dítě jsem toužila po pejskovi. Chodili jsme na často túry a já si představovala, jak mám čtyřnohého parťáka, který mě vytáhne do kopců, tahá mě na lyžích nebo pomáhá tahat obrovské bágly ložního prádla na podnikovou chatu, kde táta dělal správce. Ten správný čas nadešel až po více jak čtvrtstoletí. Při výběru plemene jsem nejprve vybrala plemena, která bych chtěla, pak jsem seznam seškrtávala podle různých kritérií. Na konci čekalo dilema mezi retrívrem a seveřanem. Bydlíme v paneláku, tak jsem dala přednost zlatému retrívrovi. To jsem ještě netušila, že si vychovám super aktivního zlatého retrívra, který se může srovnávat s leckterým seveřanem. Panelákový pes má paradoxně mnohem více pohybu než pes zavřený celý den na zahradě (pokud tedy páníček potažmo pes není typ gaučový).
Bohužel se nezřídka setkávám s názory, že 3 km denně psovi stačí. Není se pak čemu divit, že dnes a denně potkáváme tlusté labradory a čím dal častěji i zlaťáky, ani obtloustlý malamut není výjimkou.
Rozhodující pro mne bylo i to, že jsem chtěla psa s průkazem původu. Nejen že mám jistotu, že mi z roztomiloučkého štěněte vyroste opravdu dané plemeno, predispozici zdravého jedince, ale i o trochu více možností a aktivit. Zlatý retrívr je všestranný pes, patří k nejučenlivějším plemenům. A to byl jeden důvod, proč právě zlatý retrívr. Neměla jsem tušení, kam se naše cesty budou ubírat, a jelikož retrívr je šikulka, zvládne jakoukoli činnost. Zvláště, bude-li ji vykonávat s paničkou.
|
|
| |
