Deštivé počasí posledních dnů nám ze dvorku udělalo jedny bahenní lázně. Takže změna všech plánů, státní svátek jsme oslavili prací. A psiska jakbysmet, místo tréninku na kolech pěkně pomáhali tahat kolečka plná zeminy. Fotoreport i s komentáři najdete zde.

     

Z mrazivého rána se vyloupl nádherný slunečný den. Barušce je už o mnoho lépe, dokonce opětuje Bustyho laškování! Je překrásné pozorovat její proměnu. Za tento týden se konečně i rozjedla, až nás překvapila. Žufrik se mnou zahradničil, jen přípravu na záhon provedle o dva metry vedle... ale to ještě vychytáme. I kozel může být zahradníkem. Na fotky můžete kouknout zde.

   

A je to tady. Třetí pejsek měla být fenka. Čechohoranda. Jenže jsme si chtěli vybrat, což se ukázalo u několika chovatelů jako obrovská překážka. Proč se někde vnucovat, když psí útulky jsou přeplněné... Vyhlídnutá mladá zlaťanda na nás v útulku nepočkala, majitelka čechohorandy si nakonec darování rozmyslela... a najednou nás oslovila postarší psí dáma v útulku v Klášterci nad Ohří. Je jí 8-10 let a kolují v ní geny australáka, kolie a podle čumáčku belgičáka. Trápí jí nádory na mléčných žlázách, má nádor na noze, výrůstky v uších, začíná slepnout... v podstatě neumistitelný pejsek. Přesto bylo rozhodnuto hned. Dopřejeme Bele, po našem Barušce, klidné stáří a důstojné dožití psího života.

Barušku našli před rokem ležet u silnice. Téměř rok strávila v Kláštereckém útulku. Vypadalo to, že ani chodit nemůže, ale po pár dnech u nás už i popobíhá, jen abychom se jí neztratili. Je vděčná za pouhou naši přítomnost, za každé pohlazení, které si často vynucuje. Vykartáčovala jsem z ní hromady staré srsti, ostříhala přerostlé drápky, vykoupala... a je z ní fešanda! Miluje piškoty a pivo, maso neznala, ale už poznala. V pondělí jedeme na veterinární kliniku, kde nám řeknou něco více o jejím zdravotním stavu a budoucnosti ...

     

Album fotomomentek z večerních toulek okolím ... průběžně bude doplňováno.

   

Letošní období prázdnin je pro nás ve znamení zabydlování se v našem novém starém baráčku, takže jsem oplakala hodně akcí. Alespoň prozkoumávám s klukama okolí, chodíme do lesa na houby, po večerech zavařuju dary přírody ... práce je stále dost. Ostatní ale zřejmě na práci nic nemají, když neustále pomlouvají a kritizují... O kom se ale nemluví, ten jakoby nebyl! Děkujeme vám proto za neustálou reklamu :) Bavíte nás!
Nejžhavější novinkou je náš Busty na samolepkách prezentující plemeno ČHP. Samolepky se prodávají především na výstavách a pan fotograf si Bustyho sám vybral. Busty jde tak ve šlépějích svého otce.

   

I přes nepříznivé zdravotní vyhlídky je tu s námi Busty již třetím rokem. Kéž ho zdraví neopouští a zůstane mu jeho životní elán, ať toho s námi ještě hodně nachodí a naběhá. Za poslední měsíc se mu konečně po více jak půl roce podařilo přibrat, tak snad...

 

     

 

A JE TO! Po více jak ročním neskutečném martýriu s prodejem bytu v paneláku a souběžném hledáním nového vhodného bydlení jsme se konečně dočkali. Bydlení na chaloupce v Jizerkách jsme zatím (haha) zamítli a hledali jsme v okolí Prahy kvůli práci. A našli tam, kde jsme hledat začali, v okolí Voděradských bučin. Na Sázavu to máme 20 km a za humny výhled na Ještědský hřeben, Krkonoše, Bezděz, Říp... Se stěhováním bylo spousty práce a také tady se vůbec nenudíme, takže pro letošek jsme si nechali jen dogtrekking. Ani na ten foťák nemám tolik času, ale něco jsem přeci jenom nafotila.

   

Bustyho ségra Bermaja Rychlá stopa (Mája) porodila 10.3. 4 kluky a 2 holky. Otcem je Barnabáš Jakubská hůrka. Bohužel svých potomků se nedožil. Prodělal operaci torzi žaludku, ale dostavily se pooperační komplikace, kterým Barnabáš podlehl. Štěňátka se mají čile k světu a všechna jsou již zadaná.

Žufrik byl dle mého očekávání ze štěňátek unešený, malé pejsky prostě zbožňuje. Busty se raději dvořil Máje, ale ta na jeho naléhání a výzvy k běhání nereagovala :) A my? My jsme si užili sobotu plnou odpočinku, žádný spěch, žádné hltání kilometrů, pohodááá...Fotky štěňátek naleznete ve fotoboudě.

 

Jarní počasí s takřka letními teplotami zcela jasně předurčilo cíl dnešní vychajdy - jezero Sadská. A abychom se jen neváleli napláži, podívali jsme se i na blízký písečný přesyp u Píst. Žufrik využil písek k řádnému vyválení, Busty by se raději válel ve sněhu...u vody kluci vydrželi přes 3 hodiny a už i toho horského psa bylo těžké dostat z vody... Fotomomentky tady.

   

Po delší době jsem vyrazila na dálkovou jízdu a hned musí zasáhnout celou Moravu ledovka... Příkop jsem si ale naštěstí zblízka neprohlídla. Po rozcvičce v podobě ručního naložení 6 palet jsme se se Žufrikem vydali prohlédnout zříceninu hradu Rokštejn. Hradní zřícenina se tyčí na skalním suku v údolí říčky Brtnice a tak Žufrik měl dostatek příležitostí se řádně v ledové vodě vymáchat i užít si posledních zbytků sněhu. Bez fotek by to nešlo, takže šup sem.

 

Sluneční paprsky vyhnali i spáče ještě v odpoledních hodinách na 20 km výlet po okolí Prahy. Místy pěkně foukalo, ale díky tomu jsme dohlédli až na zasněžené vrcholky Jizerských hor a Krkonoš. Obvyklá fotodokumentace v naší nové fotoboudě.

 

Alespoň na kratičkou procházku okolím Hradešína jsme vyrazili. Cílem byl dvojvrch Klepec s velkými žulovými útvary. Dlouho jsem už nefotila a musím říct, že mi to chybí. Fotodokumentaci naleznete v naší nové fotoboudě.

Často se ptáte na Bustyho zdraví: Od operace uběhly 3 měsíce. Pooperační zotavení zvládl na výbornou, další měsíc byl v pohodě, ale poslední měsíc neustále bojuje s průjmy a zvracením. Po mnoha absolvovaných vyšetřeních dospěl vet k závěru, že podráždění žaludku, překyselení a občasná nevolnost může být už jen ve spojitosti s nádorovým onemocněním. My jsme zas dospěli za ten měsíc k závěru, že čím více Bustyho šetříme a ulevujeme mu, tím se jeho stav horšil. Pohyb miluje a nesmíme mu ho brát!

   

Sníh zmizel mávnutím slunečního paprsku. Teploty mezi 10 až 15 stupni byly více než jarní. Takže oprášit pohorky, batoh a vzhůru na túru! Vyrazili jsme ze Štěchovic, kde lze pohodlně zaparkovat naše přibližovadlo. Odtud přes přehradu na méně známou Kobylí dráhu. Před koncem stezky vzhůru do ďábelského kopce...abychom se vzápětí vyloupli na Smetanově vyhlídce nad Ztracenkou. Dalším cílem byla vyhlídka Máj, kde nás to málem odfouklo, Broněk už nabíral, ale neodletěl. Pokračujeme přes Teletín údolím podél Třebovlé, kde jsou ještě hromady sněhu a potůčky více než široké. Ze Slap pokračujeme stezkou podél Vltavy - Svatojánskými proudy zpět do Štěchovic. Nádherný okruh čítající 28 km. A protože jsme si ráno přispali, na přečerpávací nádrž budu muset vytáhnout Broňka jindy.
Obvyklá fotodokumentace zde.