Výjimečně jsme využili pozvání na ubytování na celý víkend po dobu výstavy a tak jsme vyrazili už v pátek. zcela výjimečně jsme také využili cizí odvoz. Ovšem z původně plánované třetí hodiny, jsme nakonec vyráželi až před osmou večer. Takže při příjezdu do penzionu na Zámostí téměř všichni už spali. Rychle jsme zabivakovali, ale bohužel nasi čtyřnozí spolunocležníci snad celou noc nespali, rozcupovali předložky a iritovali Žufrika, a druhý den byl ten "špatný" Žufrik. Nelíbilo se, že štěkal na cizí lidi neustále brouzdající na WC za dveřmi... hold nikdo dosud neznal hlídacího retrívra.
Ráno jsme k údivu všech šli z penzionu pěšky do parku u loveckého zámku Ohrada. Jsme rádi, že jsme si čekání zkrátili poznáváním našich internetových kámošů! Na řadu jsme přišli až před polednem, tak byl Žufrik řádně znuděný. I přesto si statečně vystál v důlku dlouho očekávanou výbornou. Při boji o umístění už nechtěl řádně stát v postoji, ale i tak mise byla úspěšná.
A konečně jsme mohli vyrazit na prochajdu. Prošli jsme se kolem Munického rybníka a anglickým parkem došli k novogotickému zámku Hluboká. Zde jsme si dali hodinový dýchánek v trávě. Tady jsem taky poznala, že by mne Žufrik dokázal ochránit jak před lidmi, tak před psy. Za tesáky by se nemusel stydět ani sněžný vlk... a zprvu dominantní pes obratem sklopil ocas a mazal ke svým páníčkům. Jo, když Žufrikovi dojde trpělivost, nezahrávejte si s ním! Pak si panička naplnila žaloudek v restauraci Záviš a pomalu jsme se vraceli do penzionu. Neměli jsme totiž klíče, takže jsme museli čekat na ostatní. Všichni psi byli utahaní, a ač byl penzion plný psů, Žufrik si moc nevyhrál. A když si chtěl hrát s jednou flatí slečnou, okamžitě byl obviněn z nakrývání ... doteď mě mrzí, že jsem v tu chvíli neměla slov...
V neděli bylo v penzionu rušno již od pěti. Panička se vyhrabala po sedmé, nebylo kam spěchat. Žufrik byl nadšený, což sámo projevoval štěkotem. A zase byl špatný. No já jsem rozhodně raději, když si zaštěká, že chce nutně ven, než aby se mi vykadil na pokoji, jako to předvedl jiný výstavní šampion...
I v neděli bylo pěkné počasí a i v neděli se Žufrik nudil. Tentokrát už ale od rána. Z mírné letargie ho vytáhlo skotačení s Wekrou z Vlčích luk a pak až příjezd páníčka. To byl také problém v kruhu, neboť Žufrik stále páníčka hledal a otáčel se. I přes hledání a znudění se nám podařilo vyběhat opět výbornou. A pak hurá domů. Byl to pěkný víkend, ale přeci jen výstavní prostředí není naše krevní skupina.
P.S. Moc děkujeme Zuzce T. za výstavní sestřih a dobré rady!
Fotky s komentářem naleznete zde a posudky ve výsledcích.